Stanovisko k použití autologních kmenových buněk pro léčbu končetinové ischemie

Státní ústav pro kontrolu léčiv vydává aktualizované stanovisko k použití autologních kmenových buněk z kostní dřeně pro léčbu kritické končetinové ischemie  

Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) se v souladu s platnou legislativou (zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o léčivech“) a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)  č. 1394/2007 o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení o LPMT“) a na základě dokumentu „Reflection paper on classification of advanced therapy medicinal products“ vydaného dne 8. 6. 2015 (dále jen „Reflection Paper“), zveřejněného na webových stránkách EMA zde (překlad tohoto dokumentu je rovněž k dispozici na webových stránkách SÚKL zde ) vydává stanovisko k léčbě autologními kmenovými buňkami z kostní dřeně pro léčbu kritické končetinové ischemie následovně:

Autologní kmenové buňky z kostní dřeně použité pro léčbu kritické končetinové ischemie splňují definici léčivého přípravku pro moderní terapii (dále jen „LPMT“) – tkáňového inženýrství podle článku 2, odstavce 1, písm. b) nařízení pro LPMT:

„Přípravkem tkáňového inženýrství“ se rozumí přípravek, který obsahuje upravené buňky nebo tkáně nebo se z nich skládá a je prezentován jako přípravek, mající vlastnosti, jež slouží k obnově, opravě nebo nahrazení lidských tkání nebo je za tímto účelem u lidí používán nebo je jim podáván.

Přičemž upravenými buňkami se podle článku 2, odstavce 1, písm. c) nařízení pro LPMT rozumí:

buňky nebo tkáně, které splňují alespoň jednu z těchto podmínek:

- buňky nebo tkáně byly předmětem podstatné manipulace, v jejímž důsledku bylo dosaženo biologických vlastností, fyziologických funkcí nebo strukturálních vlastností podstatných pro zamýšlenou regeneraci, opravu nebo výměnu. Za podstatné manipulace nejsou považovány zejména manipulace uvedené v příloze I,

- buňky nebo tkáně nejsou určeny k použití ke stejné základní funkci nebo funkcím u příjemce shodným se základní funkcí nebo funkcemi u dárce.

V případě autologních kmenových buněk z kostní dřeně použitých pro léčbu kritické končetinové ischemie je splněna druhá podmínka – tyto buňky nejsou použity ke stejné základní funkci. V Reflection Paper se uvádí: „V případě, že nedochází k zásadní manipulaci buněk nebo tkání, vychází klasifikace ze základní funkce buněk/tkání. Takovéto buňky či tkáně, které byly podrobeny nezásadní manipulaci a používají se pro tutéž základní funkci, se nepovažují za LPMT. Stejná základní funkce buněčné populace znamená, že buňky se po vyjmutí z jejich přirozeného prostředí v lidském organismu použijí pro zachování původních funkcí ve stejném anatomickém nebo histologickém prostředí. Mezi příklady z této kategorie patří buňky kostní dřeně či buňky periferní krve používané pro hematopoetickou nebo imunitní rekonstituci. Jiná klinická použití buněk kostní dřeně by se považovala za LPMT, pokud by u buněk nebylo možno prokázat tytéž základní funkce a totéž anatomické/histologické prostředí u dárce i v místě (tkáni) aplikace.“

Jedná se tedy o buňky upravené ve smyslu článku 2, odstavce 1, písm. c ) nařízení pro LPMT.

Vzhledem k tomu, že LPMT podléhají stejné regulaci jako jiné léčivé přípravky, je nutné, aby LPMT  vznikaly a byly používány pouze v souladu s požadavky zákona o léčivech a to následovně:

- v případě, že se jedná o registrovaný humánní léčivý přípravek (viz § 8, odst. 1 zákona o léčivech); LPMT jsou léčivými přípravky s povinnou centralizovanou registrací, hodnocení zajišťuje EMA ve spolupráci se zástupci jednotlivých zemí a vlastní registraci uděluje Evropská komise.

- v případě, že se jedná o neregistrovaný LPMT používaný v rámci nemocniční výjimky (viz § 49a zákona o éčivech); žádost o nemocniční výjimku se při splnění podmínek ve výše uvedeném právním předpisu předkládá Ústavu

- v případě, že se jedná o neregistrovaný LPMT jehož výrobce je držitelem povolení k výrobě dané lékové formy v rozsahu odpovídajícím povolení k výrobě hodnocených léčivých přípravků vydaným Ústavem za splnění podmínek uvedených v § 8, odst. 3 zákona o léčivech); jedná se o použití LP na zodpovědnost zdravotnického zařízení, ošetřující lékař je povinen v případě předepsání neregistrovaného LP tuto skutečnost vyznačit na lékařském předpisu a předepsání či použití neregistrovaného léčivého přípravku neprodleně oznámit Ústavu (http://www.sukl.cz/modules/unregistered/?rewrite=modules/unregistered )

- v případě, že se jedná o použití neregistrovaného LPMT v rámci specifického léčebného programu, který schválilo Ministerstvo zdravotnictví (viz § 49a zákona o léčivech); žádost o specifický léčebný program se předkládá MZ ke schválení a současně Ústavu k vydání stanoviska; více informací na stránkách Ústavu http://www.sukl.cz/farmaceuticky-prumysl/specificke-lecebne-programy-1

- v případě, že se jedná o použití LPMT v rámci klinického hodnocení humánního léčivého přípravku (viz § 51 – 59 zákona o léčivech); žádost o klinické hodnocení LPMT se předkládá k povolení Ústavu a k vydání souhlasného stanoviska Etické komisi, více informací na stránkách Ústavu http://www.sukl.cz/leciva/klinicke-hodnoceni-leciv

Pro získávání těchto buněk jsou využívány i automatizované separátory. Ústav upozorňuje, že tyto separátory jsou zdravotnické prostředky, které musí být schváleny k použití v ČR. Samotné schválení zdravotnického prostředku však nestačí - pokud jsou buňky získané separátorem klasifikovány jako léčivý přípravek, uplatní se na ně rovněž pravidla pro léčivé přípravky uvedená výše.

Ústav upozorňuje, že v souladu s § 7 odst. 2 a § 8 odst. 8 zákona o léčivech musí veškeré činnosti spočívající v zacházení s léčivy provádět jen osoby oprávněné k dané činnosti na základě tohoto zákona a zacházet s léčivými přípravky jinak než v souladu se zákonem o léčivech je zakázáno. Porušení těchto povinností zakládá správní delikt podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona o léčivech, za který je možno v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 písm. e) zákona o léčivech uložit pokutu až do výše 20 000 000,- Kč.

Ústav dále upozorňuje, že v souladu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákone č. 468/199 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) předmětem reklamy může být pouze humánní léčivý přípravek registrovaný podle zvláštního právního předpisu tj. podle zákona o léčivech.  Porušení tohoto ustanovení zakládá správní delikt podle ustanovení § 8a odst. 2 písm. d) zákona o regulaci reklamy– pro právnickou nebo podnikající fyzickou osobu v postavení zadavatele reklamy a podle ustanovení § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy - pro právnickou nebo podnikající fyzickou osobu v postavení zpracovatele reklamy. Za spáchání těchto správních deliktů lze v souladu s ustanoveními § 8a odst. 6 písm. b) a § 8a odst. 7 písm. b) zákona o regulaci reklamy uložit pokutu až do výše 2 000 000,- Kč.

Dále porušení výše uvedeného ustanovení zákona o regulaci reklamy zakládá také přestupek podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o regulaci reklamy – pro fyzickou osobu v postavení zadavatele reklamy a podle ustanovení § 8 odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy - pro fyzickou osobu v postavení zpracovatele reklamy, za který je možno v souladu s § 8 odst. 5 písm. c) zákona o regulaci reklamy uložit pokutu až do výše 2 000 000,- Kč.

Oddělení klinického hodnocení

1. 9. 2015

Aktualizace stanoviska v souvislosti s novelizovaným zněním zákona o regulaci reklamy účinným od 17. 8. 2015 byly upraveny poslední dva odstavce.

Oddělení klinického hodnocení

30. 9. 2015