Všeobecné informace

AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome – Syndrom získaného imunodeficitu) je relativně nové onemocnění. Příznaky tohoto onemocnění  byly poprvé popsány v USA v roce 1981.

  • V roce 1982 je poprvé definován Syndrom získaného imunodeficitu a v průběhu roku jsou také zjištěny tři způsoby přenosu infekce: krví, z infikované matky na dítě a pohlavním stykem (homosexuálním i heterosexuálním).
  • V roce 1983 byl ve Francii izolován virus spojený s onemocněním lymfatických uzlin, později nazvaný Human Immunodeficiency Virus – HIV. V témže roce je také zjištěno šíření nemoci AIDS mezi heterosexuály ve Střední Africe.
  • V roce 1984 byl virus HIV označen za příčinu nemoc AIDS.
  • V roce 1985 je již jasné, že epidemie zasáhne celý svět, z každého regionu světa je hlášen případ HIV. Byly vyvinuty první komerční diagnostické testy k detekci HIV protilátek.
  • V roce 1986 je vytvořen mezinárodní řídící výbor pro lidi žijící s HIV/AIDS, který byl později přejmenován na Globální síť lidí žijících s HIV/AIDS.
  • V roce 1987 vznikají první organizace na pomoc lidem trpícím AIDS a na půdě WHO se představuje „Speciální program pro AIDS“ a současně je v USA schválen k použití první lék proti AIDS azidothymidin (zinovudin).
  • V roce 1988 je založena Mezinárodní společnost AIDS (IAS) a Světová zdravotnická organizace vyhlašuje 1. prosinec za Světový den boje proti AIDS.
  • V roce 1989 vzniká i v ČR občanské sdružení „Česká společnost AIDS pomoc“ (ČSAP).
  • V roce 1991 se mezinárodním symbolem osvěty a solidarity v oblasti AIDS stává červená stužka a vzniká mezinárodní síť nevládních a místních organizací ICASO. V ČR dosahuje počet registrovaných případů HIV/AIDS počtu 100.
  • V roce 1993 je v ČR ustanovena nová Národní komise pro řešení problematiky HIV/AIDS.

V současné době epidemie HIV/AIDS představuje celosvětovou krizi a stává se jedním z nejzávažnějších faktorů, které se podílejí na destabilizaci rozvoje a sociálního pokroku.  

 

VÝVOJ A KLASIFIKACE HIV INFEKCE
Klinický obraz a diagnostika infekce  
Onemocnění AIDS způsobující dva typy lidských virů, které byly označeny HIV-1 a HIV-2. Za celosvětovou pandemii HIV infekce je zodpovědný hlavně virus HIV-1.

Virus HIV napadá v organismu skupinu bílých krvinek, tzv. CD4+ T lymfocyty (také nazývané pomocné lymfocyty), ve kterých se množí, později je zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle nakaženého člověka. Tyto bílé krvinky hrají důležitou roli v obranyschopnosti lidského organismu, jejich pokles vede k selhání imunity a rozvoji onemocnění AIDS.Virus poškozuje imunitní systém člověka, postupně dochází ke ztrátě obranyschopnosti organismu, který začíná být náchylný k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění.

HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let (průměrně 10,5 let) a s tím, jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.

Krátce po expozici - za 3-8 týdnů - přibližně u 50 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, často s prchavým exantémem, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a jen vzácněji se objeví neurologická symptomatologie - sérózní meningitida, polyradikuloneuritida.
V krevním obraze bývá leukopenie, někdy s lymfopenií či atypickou lymfocytózou. Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.

Po této fázi pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii - PGL. Tento syndrom nemá nepříznivý prognostický význam. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A - asymptomatické HIV infekce do kategorie B - symptomatické fáze HIV infekce.

Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivující orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster, recidivujícími adnexitidami, postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.

V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI), jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C- tedy stadia AIDS-onemocněni - charakterizované výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.

 

Použité zdroje:

  1. Národní program boje proti AIDS v České republice [online]. 2010 [cit. 2010-12-14]. Www.aids-hiv.cz. Dostupné z WWW: www.aids-hiv.cz.
  2. Státní zdravotní ústav [online]. 2010 [cit. 2010-12-14]. Www.szu.cz. Dostupné z WWW: <www.szu.cz>.