1) Nechápu, proč by provádění farmakokinetických studií mělo být nežádoucí, je-li obecně toto provádění možné, protože sami píšete, že "při použití nových pomocných látek, které ve vakcínách ještě nebyly použity je doporučováno provedení farmakokinetických studii."
A zda to mám vzhledem k výše napsanému chápat tak, že jde o doporučení provedení farmakokinetických studií jen na látky pomocné, nikoliv na komplex antigen plus hydroxid hlinitý či jiná nová pomocná látka?
Přece, i kdyby bylo testování farmakokinetiky komplexu antigen-sůl hliníku na lidech (obzvláště malých dětech) vzhledem ke své povaze neetické, je pořád možné provést toto testování na myších (jejich mláďatech) nebo jiných laboratorních zvířatech.
2) Jak to je ale možné, když podle vašeho vlastního tvrzení je sůl hliníku nerozpustná a použitý hliník ve vakcínách má depotní účinky?
V čem pak tedy spočívá depotní funkce hliníku, myšleno zde jako hydroxidu hlinitého, pokud by byl jako vámi uváděný hliník z vaší citace k mojí otázce číslo 5 z větší části vyloučen krátce po expozici ledvinami?
3) Mitkus R. J. 2011 a Flarend R.E. 1997, pokud vím, nezkoumali komplex antigen-sůl hliníku, ale pouze samotnou sůl hliníku resp. hliník samotný, navíc Flarend testoval na králících, nikoli člověku, a to ještě dospělých králících, nikoli mláďatech.
Mám tedy za to, že tyto studie nejsou relevantní odpovědí na mé předchozí otázky.
4) Ptám se, zda u „standardních“ přídavných látek byla vůbec někdy zkoumána synergická toxicita, když jde o látky toxické?
Příkladem je synergický účinek testosteronu a rtuti.
5) Ještě k Vaší odpovědi na mou otázku číslo 9), kde odpovídáte, že z původních IgM se tvoří IgG, IgA a IgE. No, tak by mne zajímalo, zda se takto děje i v případě přirozené infekce?
6) Znamená to tedy, že mají pravdu ti, kdož mluví o souvislostech mezi očkováním a incidencí alergie?
7) Pak bych se ještě k tomu zeptal, zda IgA jsou krví přenášeny i na sliznice, nebo se tvoří a "zůstávají" jen v místě vpichu?
8) K odpovědi vašeho ústavu na mojí otázku pod číslem 2) bych jen uvedl, že vaše tvrzení "rovněž byl pozorován efekt na zvyšování produkce Th2 na úkor Th1 buněk" by tedy mělo znamenat, že souhra obou částí imunitního systému je působením hydroxidu hlinitého "vychýlena", a tím pádem obecně roste náchylnost na jakoukoliv nemoc vyžadující primárně Th1 imunitní odpověď.
Poskytnuté informace
Ad 1)
Dle výše uvedeného popisu mechanismu působení vakcín je patrné, že celý obsah antigenu je využit při činnosti imunitního systému a tvorbě protilátek. Antigen se z místa vstupu do organismu (u vakcín místo vpichu) pohybuje především navázán na buňky imunitního systému. Ty ho zpracují a na svém povrchu vystaví různé fragmenty antigenu. Bylo by těžko proveditelné stanovit množství buněk imunitního systému, které nesou právě fragmenty jednoho konkrétního antigenu, neboť v organismu se najednou pohybuje obrovské množství buněk imunitního systému, které nesou jiné antigeny. Mimo to, jedna dendritická buňka je po přeměně na APC schopna prezentovat různý počet antigenů a aktivovat tak několik klonů antigenně specifických T-buněk.
Antigen je z pomocné látky (jako například z hliníku) odebrán buňkami imunitního systému a pomocná látka se v organismu dále vyskytuje zejména nezávisle na antigenu, proto má smysl studovat chování jednotlivých látek spíše, než chování komplexu antigen-pomocná látka. V případě zavádění nové pomocné látky má být zmapováno její chování v organismu.
Zde bychom ještě rádi zdůraznili, že všechny vakcíny, které získají registraci a vstupují do klinického použití musí projít preklinickým a klinickým testování, jak bylo již uvedeno.
Ad 2)
Dle současného stavu poznání má hliník ve vakcínách depotní a imuno-stimulační funkci. V místě podání či odpovídajícím lymfatickém uzlu zadržuje navázaný antigen. Zadržený antigen tak může být déle a, díky vyšší koncentraci a vhodné orientaci antigenu, lépe prezentován lymfocytům v porovnání s antigenem samotným (tzv. depotní účinek). Část hliníku je pohlcena buňkami imunitního systému a část je postupně rozpuštěna intersticiálními tekutinami a vstupuje do systémové cirkulace. Po vstupu do cirkulace se hliník chová kinetikou popsanou v naší minulé odpovědi.
Ad 3)
Stanovení kinetiky hliníku ve vakcínách je jen těžko proveditelné i z důvodu, že podaná dávka hliníku nezpůsobí detekovatelné změny v koncentraci hliníku, která se normálně vyskytuje v krvi, moči či tkáních. Proto Flarend et al. (1997) testovali kinetiku radioaktivně značeného hliníku 26Al, respektive jeho soli, které jsou přítomny ve vakcínách. Zvířecí model králíka se používá standardně pro toxiko-kinetické stanovení.
Všechny vakcíny podstupují fáze preklinického a klinického testování ve formě výsledného produktu. Zvířatům a následně pacientům je tedy podávána kombinace antigenu i pomocných látek společně.
Ad 4)
Pro předpokládání synergické toxicity není vědecké opodstatnění. Všechny vznesené nejasnosti ohledně bezpečnosti hliníku ve vakcínách byly vysvětleny. Světová zdravotnická organizace se k přítomnosti hliníku ve vakcínách vyjádřila na svých internetových stránkách. (Global Advisory Committee on Vaccine Safety, report of meeting held 6-7 June 2012, Published in the WHO Weekly Epidemiological Record on 27 July 2012). Evropská léková agentura aktivně spolupracuje s dalšími lékovými agenturami (zejména americkou a kanadskou) i s příslušným oddělením Světové zdravotnické organizace a neustále sledují aktuální stav poznání ve všech oblastech, které se týkají vakcín. Kdyby se objevilo jakékoli podezření ohledně bezpečnosti vakcín, byla by přijata adekvátní opatření.
Ad 5)
Výše uvedený mechanismus byl pouze ilustrativní pro pochopení děje imunitního systému. Jedná se o obecné zjednodušení reakce imunitního systému na jakýkoli antigen. S podáním vakcín je spojována tvorba protilátek IgG či IgA. (IgA vznikají přednostně u slizničních vakcín).
Ad 6)
Viz odpověď výše.
Ad 7)
Ke zrání B-buněk a následnému pomnožení buněk imunitního systému dochází částečně v sekundárním lymfatickém orgánu (lymfatické uzlině), ale velká část B buněk, které jsou schopné produkovat protilátky, migruje do kostní dřeně, kde je hlavní místo produkce protilátek. Protilátky kolují v krevním a v lymfatickém oběhu.
Protilátky IgA se tvoří hlavně po slizniční aplikaci vakcín. Tento typ protilátek se vyznačuje zejména výhodou aktivního působení na sliznicích a zabránění vstupu daného patogenu do organismu.
Ad 8)
Ne, takto se to nedá zobecnit. Poměr zastoupení Th2 a Th1 buněk je specifický pro konkrétní imunitní odpověď a závisí na původci vzniku infekce. Je ovlivněn danou situací, přítomností konkrétních antigenů a dalších signalizačních látek (hlavně cytokinů). Poměr Th1 a Th2 ovlivňuje míru zapojení B či T buněk imunitního systému do dané imunitní odpovědi. Nepředpokládá se ovlivnění imunitních odpovědí při styku s jiným patogenem.
Přítomnost pomocných Th2 buněk. Th2 buňky rozpoznávají aktivované B-buňky a poskytují jim dodatečný signál vedoucí k pomnožení daných B-buněk a produkci protilátek. Díky této interakci rovněž dochází ke změně a produkci protilátek typu IgG, které mají oproti původnímu typu protilátek (IgM) významně vyšší afinitu.
Vakcíny, které obsahují živé oslabené viry či mykobakterie (ale i přirozená infekce, patogenů s vnitrobuněčným působením) indukují i Th1 buňky. Aktivace Th1 buněk pak vede k tvorbě specifických cytotoxických T-buněk, které jsou schopné rozeznávat infikované buňky.
V případě zájmu o rozšiřující informace, týkající se mechanismu působení vakcín, byl žadatel odkázán na přehledový článek prof. Bartůňkové publikovaný v časopise REMEDIA Imunologie očkování č.: 3/2002 (Rubrika PND).
Zveřejnil: Tiskové a informační oddělení
cz