Reakce SÚKL na článek ve Zdravotnických novinách

Vyjádření Státního ústavu pro kontrolu léčiv na článek publikovaný ve Zdravotnických novinách č.43: "Řádné hospodaření s veřejnými prostředky?", ze dne 27.10.2008.  

Očekávaná roční úspora 2,77 miliard korun vychází z porovnání nově stanovených maximálních cen oproti cenám reálně obchodovaným (průměr za 3. čtvrtletí 2007 až 2. čtvrtletí 2008).

Doplatky přípravků před změnou maximálních cen v řízeních vedených Ústavem ex offo, v prezentaci uvedené na tiskové konferenci MZ a SÚKL, byly spočítány jako rozdíl mezi reálně obchodovanou cenou těchto přípravků (tedy cenou uplatněnou při výdeji léku na lékařský předpis) a úhradou.
Doplatky přípravků po změně maximálních cen byly spočítány jako rozdíl mezi obchodovanou cenou léku vycházející z nově stanoveného limitu (opět cena uplatněná při výdeji léku na lékařský předpis) a úhradou. 

Údaje o reálně obchodovaných cenách získává Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen Ústav) z pravidelného hlášení distributorů léčiv. Pro účely odhadu dopadu revize maximálních cen porovnal Ústav průměr cen za jeden rok předcházející revizi maximálních cen (průměr za 3. čtvrtletí 2007 až 2. čtvrtletí 2008)  s cenami nově stanovenými dle platné legislativy. Oznamovací povinnost se týká distributorů i výrobců léčiv (pakliže dodávají léčiva např. do lékáren přímo). V průběhu roku může dojít k cenovým výkyvům a i ceny jednotlivých distributorů/výrobců se mohou lišit. Dále Ústav vycházel z předpokladu, že lékárny i distributoři uplatní plnou možnou obchodní přirážku. Z výše uvedených důvodů je tedy zřejmé, že reálné ceny léčiv se mohou lišit v jednotlivých lékárnách v závislosti na řadě faktorů.  Dedukovat chování trhu ze situace v jedné ústavní lékárně, jak se o to pokusil autor článku, je značně zavádějící.

Autor byl o postupech výpočtu dopadů cenových změn Ústavem informován, proto považujeme za nezbytné závěry prezentované v článku uvést na pravou míru. 

V článku je dále zcela nesprávně vyloženo ustanovení § 39c zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ustanovení § 39c se týká postupu při stanovení základní úhrady, nikoli ceny léčivého přípravku jak je v článku nesprávně interpretováno. Je zcela na zvážení výrobce, zda bude u přípravku uplatňovat plnou výši limitu maximální ceny nebo zda přípravek bude uvádět na trh za nižší cenu (např. z důvodu zachování plné úhrady přípravku). 

Maximální ceny výrobce byly v rámci přehodnocení stanoveny nejen z průměru zemí referenčního koše jak uvádí autor. Tohoto způsobu bylo použito pouze u 36% léčivých přípravků. Dále byla použita ve větší míře metoda porovnání ceny terapeuticky porovnatelného léčiva (37% léčivých přípravků) a průměru 3 nejnižších cen EU (27% léčivých přípravků). 

K autorově vyjádření o „přehlížení“ úhradové regulace ze strany Ústavu uvádíme, že od 1.1.2008 byla úhrada nově stanovena nebo změněna u zhruba 300 léčivých přípravků. 
Ústav již zahájil a ukončil revizi úhrad jak stanovuje §39i zákona, u léčivých přípravků ze skupiny antihypertenziv – inhibitory ACE dlouhodobě účinné, antagonisté angiotenzinu II samotné. Rozpracována je také revize skupiny antipsychotik a v nejbližších dnech budou zahájeny revize dalších skupin léčivých přípravků.

Provedené změny maximálních cen mají přímé dopady do čerpání prostředků zdravotního pojištění a i přes pochybnosti vyjádřené autorem, jsou tyto dopady v praxi prokazatelné.  

Tiskové a informační oddělení
5.11.2008