ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Informace o historii a současnosti Českého lékopisu

 

  • Lékopis je základní farmaceutické dílo normativního charakteru s celostátní závazností, které přispívá k zajištění bezpečných, účinných a jakostních léčiv. Historie Českého lékopisu navazuje na historii Československých lékopisů a souvisí s politickou a ekonomickou situací jednotlivých etap historie Československa a České republiky. 
  • Za správnost textů lékopisu odpovídá Lékopisná komise, která byla založena 4. ledna 1919 v bývalé Československé republice výnosem Ministerstva veřejného zdraví a tělesné výchovy. Lékopisná komise byla nejdříve zvláštním odborem Státní zdravotní rady (předsedou byl prof. MUDr. Kamil Lhoták, profesor farmakologie a farmakognosie lékařské fakulty Karlovy univerzity).
  • V červnu 1926 se po reorganizaci stala Lékopisná komise samostatným sborem (předsedou se stal profesor hygieny lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Gustav Kabrhel, po něm profesor farmaceutické chemie téže univerzity PhDr. PhMr. Jan Stanislav Štěrba-Bőhm. Po jeho smrti v roce 1938 vedení komise převzal PhDr. PhMr. Oldřich Tomíček, taktéž profesor Karlovy univerzity.
  • Vydání dlouho připravovaného Československého lékopisu, první vydání (ČsL 1), zabránil vznik Protektorátu Čechy a Morava, v němž platil německý lékopis (DAB 6). Po druhé světové válce v roce 1947 byla znova ustavena Lékopisná komise (předseda PhMr. Josef Klouček s hlavním sekretářem doc. PhMr. Jaroslavem Hladíkem) a Ministerstvem zdravotnictví byl vydán Československý lékopis, vydání první, který byl již při svém vydání zastaralý, neboť jeho základem byl rukopis z roku 1937. V roce 1948 se stal předsedou Lékopisné komise profesor farmakologie Karlovy univerzity MUDr. Bohuslav Polák a komise pod jeho vedením připravila 1. Doplněk k ČsL 1, který vyšel v roce 1952.
  • Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo, aby bylo vypracováno nové vydání lékopisu. Přípravou 2. vydání Československého lékopisu byl pověřen Prozatímní poradní sbor pro vypracování nového lékopisu (ČsL 2). Po ustavení Vědecké rady ministerstva zdravotnictví pracovala na tomto úkolu od 14. dubna 1953 Lékopisná komise jako IV. sekce Vědecké rady ministerstva zdravotnictví pod vedením prof. PhDr. PhMr. Eduarda Skarnitzla ve spolupráci s vedoucím lékopisného oddělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv RNDr. PhMr. Adolfem Jánským. Československý lékopis, vydání druhé (ČsL 2), byl vydán v roce 1954 a v roce 1959 vyšel Doplněk k ČsL 2.
  • V roce 1960 předsednictvo Vědecké rady MZ rozhodlo o přípravě třetího vydání (ČsL 3) a provedlo reorganizaci Lékopisné komise, při které byly zřízeny odborné sekce (výnos Ministerstva zdravotnictví Zn N-V 5306 - 25.1.1961). Předsedou Lékopisné komise MZ byl dále prof. Skarnitzl, sekretářem komise se stal PhMr. Jan Urbanec ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv. V tomto uspořádání pracovala Lékopisná komise při přípravě ČsL 3. Československý lékopis, vydání třetí, vyšel v roce 1970.
  • Činnost komise byla ovlivňována politickou situací po roce 1968. V roce 1969 byla komise rozdělena na Lékopisnou komisi Vědecké rady MZ ČSR (předseda prof. RNDr. PhMr. Stanislav Škramovský, z katedry anorganické chemie přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, od roku 1984 prof. RNDr. PhMr. Milan Chalabala, DrSc. z Farmaceutické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, sekretář PhMr. J. Urbanec, od roku 1987 PharmDr, Marie Trávníčková, oba ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv v Praze) a Lékopisnou komisi Vědecké rady MZ SSR (předseda prof. RNDr. PhMr. Milan Mandák, CSc. z Farmaceutické fakulty Univerzity Komenského, Bratislava, sekretář RNDr. PhMr. Ivan Bábik ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv v Bratislavě). Komise společně připravily Doplněk k ČsL 3, jenž vyšel v roce 1976 a dále Československý lékopis, 4. vydání (ČSL 4), který byl vydán v roce 1987. Komise společně připravily ještě Opravy a změny ČSL 4 vydané v roce 1989 a Doplněk k ČSL 4, který byl dokončen v roce 1990 a vydán v roce 1991 jako poslední společná práce obou komisí.
  • Další osud byl poznamenán politickými změnami vzniklými po roce 1989, které také vedly k vytvoření České a Slovenské federativní republiky a k jejímu rozdělení na Českou republiku a Slovenskou republiku v lednu roku 1993.
  • Ministerstvo zdravotnictví ČR v r. 1993 rozhodlo, že Lékopisná komise Ministerstva zdravotnictví pod vedením docenta RNDr. J. Portycha, CSc., z katedry lékárenství, Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze (tajemnice PharmDr. M. Trávníčková, Státní ústav pro kontrolu léčiv) připraví Český lékopis, který bude mít v názvu rok vydání a bude harmonizován s Evropským lékopisem. Již v listopadu téhož roku byl České republice přiznán statut pozorovatele v Evropské lékopisné komisi a teprve 19. března 1998 byla předána Radě Evropy žádost České rebuliky o přistoupení k Úmluvě č. 50 pro vypracování Evropského lékopisu a s účinnosti od 20. června 1998 se Česká republika stala členem Evropské lékopisné komise Rady Evropy ve Štrasburku.
  • Díky podpoře Ministerstva zdravotnictví a spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv v Praze a s Ústavem pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně se podařilo uskutečnit vydání Českého lékopisu 1997, jeho Doplňku 1999, Doplňku 2000 a Doplňku 2001 a následně Českého lékopisu 2002, jeho Doplňků 2003,  2004 a 2005. Od listopadu 2005 vycházel Český lékopis 2005 a jeho doplňky 2006 až 2008, které byly překladem 5. vydání Evropského lékopisu a navazovaly přímo na předchozí lékopisné vydání (Český lékopis 2005–Doplněk 2008, byl publikován pouze ve Věstníku MZ a upravoval některé údaje v Národní části).
  • V roce 2009 vyšlo kompletní nové vydání lékopisu Český lékopis 2009, který je závazný od 1. 6. 2009. Tento lékopis je v Evropské části překladem základního díla 6. vydání Evropského lékopisu a jeho 1. a 2. doplňku, v Národní části obsahuje všechny platné články v revidované nebo nezměněné podobě a nové texty, na něj navázal Český lékopis 2009 – Doplněk 2010, který je závazný od 1. 9. 2010 a jeho Evropská část je tvořena překladem 3. až 8. doplňku Evropského lékopisu, Národní části obsahuje revidované a nově zařazené tabulky a články léčivých látek a léčivých přípravků. Dalším doplňkem k Českému lékopisu 2009 je Český lékopis 2009 – Doplněk 2011, který v Evropské části uvádí překlady nových a revidovaných textů 7. vydání Evropského lékopisu a jeho doplňků 7.1 a 7.2, na něj navazuje Český lékopis 2009 – Doplněk 2012, který má v Evropské části uvedeny překlady doplňků 7.3 až 7.5 Evropského lékopisu a Český lékopis 2009 – Doplněk 2013, který má v Evropské části uvedeny překlady doplňků 7.6 až 7.8 Evropského lékopisu.  
  • Rovněž 8. vydání Evropského lékopisu je  vydáváno formou doplňků k Českému lékopisu 2009. Od 1. 9. 2014 byl zezávazněn Český lékopis 2009 – Doplněk 2014, který v Evropské části uvádí překlady nových a revidovaných textů 8. vydání Evropského lékopisu a jeho doplňků 8.1 a 8.2; od 1. 9. 2015 byl zezávazněn Český lékopis 2009 – Doplněk 2015, který v Evropské části uvádí překlady nových a revidovaných textů  doplňků Evropského lékopisu 8.3 až 8.5; k 1. 9. 2016 byl ještě zezávazněn Český lékopis 2009 – Doplněk 2016, který v Evropské části uvádí překlady nových a revidovaných textů doplňků Evropského lékopisu 8.6 až 8.8. Důvodem tohoto opatření bylo, podobně jako u překladů 7. vydání malé procento změněných či nových textů, které Evropský lékopis v novém vydání předkládá. Národní část jednotlivých doplňků Českého lékopisu obsahuje revidované a nově zařazené tabulky a články léčivých látek a léčivých přípravků.
  • Pod vedením doc. RNDr. Veroniky Opletalové, Ph.D. (která nahradila doc. PharmDr. Miloše Macháčka, CSc. po jeho náhlé a nečekané smrti) bylo připraveno vydání Českého lékopisu 2017, které je překladem 9. vydání Evropského lékopisu (9.0), jeho zezávaznění je k 1. 12. 2017.
  • Pod současným vedením doc. PharmDr. Ludmily Matysové, Ph.D. z Farmaceutické fakulty v Hradci Králové a s tajemnicí ing. Hanou Bízkovou, která nahradila RNDr. Hanu Lomskou ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv byl vydán Český lékopis 2017 – Doplněk 2018, který je překladem prvních pěti doplňků 9. vydání Evropského lékopisu (9.1 až 9.5), a byl zezávazněn k 1. 12. 2018; Český lékopis 2017 – Doplněk 2019, který je překladem zbývajících tří doplňků 9. vydání Evropského lékopisu (9.6 až 9.8), a byl zezávazněn k 1. 12. 2019; Český lékopis 2017 – Doplněk 2020, který je překladem 10. vydání Evropského lékopisu a jeho dvou doplňků  (10.1 a 10.2), a byl zezávazněn k 1. 12. 2020; Český lékopis 2017 – Doplněk 2021, který je překladem 10. vydání Evropského lékopisu a jeho tří doplňků  (10.3 až 10.5), a byl zezávazněn k 1. 12. 2021; Český lékopis 2017 – Doplněk 2022, který je překladem 10. vydání Evropského lékopisu a jeho  zbývajících tří doplňků  (10.6 až 10.8), a byl zezávazněn k 1. 12. 2022 a navazuje na předchozí vydání.
  • V současné době se připravuje nové vydání Českého lékopisu 2023, který je překladem vybraných textů 11. vydání Evropského lékopisu, a jeho zezávaznění se předpokládá k 1. 12. 2023. Podle nové koncepce vydávání Českého lékopisu se již nebudou překládat všechny články z Evropského lékopisu, ale pouze vybrané texty. Obecná část Evropského lékopisu je přeložena a publikována kompletní. Speciální část Evropského lékopisu je přeložena a publikována výběrově. Obsahuje všechny texty, na které odkazuje Národní část Českého lékopisu a texty zařazené na žádost uživatelů lékopisu. Národní část ČL je publikována kompletní. Ke každému dalšímu vydání Českého lékopisu nebo jeho doplňků bude s dostatečným předstihem zveřejněn aktuální seznam textů Speciální části Evropského lékopisu nebo jeho doplňků.
  • Lékopisná komise pravidelně uveřejňuje na internetových stránkách SÚKL informace o závaznosti evropských textů (Lékopisné publikace) a s určitým zpožděním tyto texty doplněné o národní specifika vydává v českém jazyce jako Český lékopis a jeho doplňky.